Měkké kompozitní materiály jsou třídou materiálů makroskopicky vytvořených ze dvou nebo více základních materiálů s odlišnými vlastnostmi, integrovanými fyzikálními nebo chemickými procesy za vzniku materiálu s novými vlastnostmi. Kombinací výhod svých příslušných složek si tyto materiály nejen zachovávají určité atributy jednotlivých složek, ale také vytvářejí-prostřednictvím synergických „kompozitních efektů“-nové vlastnosti, které chybí v žádném jediném materiálu samotném; zejména jejich inherentní "měkkost" jim poskytuje jedinečnou použitelnost v široké škále oblastí.
Z technického hlediska se měkké kompozitní materiály obvykle skládají z matricového materiálu a výztužného materiálu. Matricový materiál slouží k vázání a ochraně výztuže a zároveň usnadňuje přenos mechanického namáhání; běžné příklady matricových materiálů zahrnují pryskyřice a kaučuky. Výztužný materiál, naopak, primárně poskytuje pevnost a tuhost, obsahuje prvky, jako jsou vláknité materiály (např. skleněná vlákna, uhlíková vlákna) nebo tkané textilie. Díky rozumné kombinaci a přesným technikám zpracování jsou tyto dva typy materiálů důvěrně spojeny a vytvářejí kompozitní materiál, který je současně měkký, ale má požadovanou úroveň pevnosti a houževnatosti.
